Na skok do Norska za Adamem Ondrou a jeho 9c


Velké věci se prostě málokdy hodí a zapadají do harmonogramu. Čtvrtek byl první den minulého týdne, kdy jsem byl schopen vstát z postele bez příšerné bolesti hlavy a zimnice. Začal jsem hned plánovat první, a na dlouhou dobu poslední volný víkend s rodinou, všichni jsme chtěli vyrazit na houby a být prostě spolu. A když jsme si to tak hezky naplánovali, zazvonil telefon… Doma z něj takovou radost jako já už neměli. Sbalil jsem si během čtyřech hodin bágl, cestou na letiště vyzvedl ve Stablecamu zbrusu nový DJI Phantom 4 Pro a odletěl. Tenhle víkend jsem totiž nakonec strávil jeskyni, nádhera! No jo, a není to jen tak nějaká jeskyně - přímo tady přesně před týdnem vylezl Adam Ondra nejtěžší cestu světa, Silence 9c, a dokončil tak svůj čtyři roky trvající projekt! A tak jsem si splnil další klukovský sen a kroužil dronem kolem hlavy světové lezecké legendy, uprostřed nádherné norské přírody.

Doteď to možná působí až idylicky. A teď, když píšu tenhle text v norském vlaku uprostřed deštivé skandinávské přírody cestou na letiště, to vlastně působí idylicky zas. Ale? To ale byl fakt, že tohle létání bylo po technické stránce jedním z těch nejtěžších, jaké jsem kdy zažil. Kdyby ale bylo létání na nejtěžší cestě světa procházkou růžovým sadem, to by bylo asi něco špatně, nebo ne? Hned po příletu bylo jasné, že je tady několik proměnných, které mi celý víkend dost patrně znesnadní. Už ve vlaku z letiště jsem znejistěl z hodnot magnetické aktivity na Slunci. Byly sice ideální podmínky pro polární záři, kterou jsme se toho večera skutečně nad naší střechou kochali, ale spoléhat se za těchto podmínek na GPS? Obvykle by mě to však nechalo v klidu a letěl bych zkrátka jen v ATTI, tj. jen na barometr a na kompas. Ostatně jsem tak létal roky. Ale proč ne teď a tady? Upřímně, v tomhle větru bych to v ATTI nedokázal. Když fouká natolik, že volím místo pro postavení fotografického stativu tak, aby byl pro delší fotografické expozice v závětří, rozhodně nejsou podmínky pro létání! Jenomže teď jsem tady. Tady a teď! Nemůžu počkat týden, nemůžu čekat ani den.

Jen co jsem zvedl dron ze země, vyskočila na mě varování o silném větru a doporučení přistát. A když jsem jej neuposlechl, přidal se problém s aplikací. Přestože měl dron v nastaveních maximální hodnoty doletu, nenechal mě letět dál, než pouhých padesát metrů. Řval jsem před tím přírodním chrámem proti větru na dron, co mi síla stačila “leť, nebo Tě přistanu a rozkopu!”, ale ani tenhle systém výhružky, který se mi již tolikrát osvědčil, nepomohl. Co s tím? Zahodil jsem svůj iPad mini 2 a připojil k dronu iPhone 5S, kde mám DJI GO 4 nainstalovanou také. A hle, problém byl za mnou. Telefon nechal drona letět kam jsem potřeboval. To jsem ale nevěděl, že ten pravý problém teprve začíná. Režisér filmu, katalánský filmař Bernardo Gimenez, mi vysvětlil, že ode mě potřebuje zejména jeden specifický záběr. Ten začínal poměrně detailním přiblížením na Adama v cílové části Silence, uprostřed jeskyně, ani ne metr pod jejím stropem. Asi je Vám jasné, že v tomto místě nefunguje GPS, chvílemi zde však selhává i systém stabilizace pozicování dronu pomocí sonaru a přídavných kamer, které nejsou uzpůsobeny pro práci v temné jeskyni. Opravdový problém pak ale nastal při pokračování kýženého záběru, který spočíval ve výletu z jeskyně a letu necelých třísetmetrů daleko, sto metrů vysoko. A to celé samozřejmě v jednom krásném plynulém záběru. Lámal jsem si s tím hlavu dvě hodiny a vylétal celé dvě baterie na neúspěšných pokusech. Dron při přechodu z VISION na GPS záběrem značně trhl, nedržel správnou výšku a při výletu z kryté zóny jej strhávaly nárazy větru, jehož rychlost odhaduji na 15 m/s, v poryvech pak o deset více. Cítil jsem, že rovnice nemá řešení a jal se točit s DJI Osmem jak Adama, tak jeho půvabnou dívku Ivu Vejmolovou, která ve stěně předváděla takové lezecké umění, o kterém budu ještě dlouho přemýšlet!

A hle, to bylo přesně ono! Během natáčení vítr polevil zhruba o třetinu a já se pokusil o další test s novým možným řešením…! Vyletěl jsem z jeskyně v režimu ATTI zhruba 70 metrů, kde jsem se musel udržet přes silný vítr přibližně minutu. Během té minuty jsem nabral 12 až 14 satelitů GPS a GLONASS, mohl jsem přepnout do GPS a hluboce se nadechnout. Pak jsem otočil dron zpátky a vletěl do jeskyně, kde dron sám přešel do režimu VISION. Adam už si šněroval lezečky a já čekal na ten správný moment. Dokonce jsem nezapomněl přepnout na automatickou kontrolu expozice která byla pro celý záběr klíčová - přechod z temné jeskyně do poledního plného slunce byl zhruba o 10 EV. Když Adam dolezl cestu, začal jsem couvat a přímý pohyb lineárně zrychloval. Do toho jsem přidal jemně a plynule na plynu, abych mohl nabrat výšku, ale jen tak, abych se nedotkl stropu, který se dronu opovážlivě blížil. Dron přešel z VISION na GPS mnohem, mnohem plynuleji tím, že měl aktuální polohy družic uložené v mezipaměti z okamžiku ani ne minutu zpět. Přestože byla sluneční aktivita značná (k6-k8) a přestože foukal neustále silný vítr, dokázali jsme to. S napětím jsme s Bernardem sledovali display telefonu a přesto, že jsem velkou část letěl výstrahami systému na třetí pokus jsme to dokázali. A že byste ten výsledný záběr rádi viděli? Uvidíte, nebojte. Již brzy bude online výsledný film a věřte, že bude na co se těšit!

Autor: Petr Jan Juračka






LINKY:
Adam Ondra, oficiální web: http://www.adamondra.com/
Adam Ondra Instagram: https://www.instagram.com/adam.ondra/
Adam Ondra FB: https://www.facebook.com/adamondrafanpage
Pavel Blažek Instagram (Adamův manažer): https://www.instagram.com/pavelblazek/
Iva Vejmolová Instagram (Adamova přítelkyně): https://www.instagram.com/ivavejmolova/
Bernardo Gimenéz (fotograf a kamareman): https://www.instagram.com/bernardo_gimenez/





© 2017, STABLECAM s.r.o - Oficiální distributor DJI innovations